V jedné malé vesničce nedaleko města Přerov žil hlemýžď Čeněk. Čeněk se jednou vydal porozhlédnout a zjistil, že do jedné z budov u cesty chodívají kolem osmé hodiny v pracovní dny děti. A jak se tak díval na tu budovu, všiml si, že zezadu jsou plechová otevřená vrata. Říkal si: tam se musím podívat. Když tam vlezl, hned si všiml takové stříšky, pod kterou některé děti měly svá kola. Vedle stál nějaký domeček, co má dvoje dveře a ty nemají kliku. To je divné, pomyslel si. Nakoukl oknem dovnitř a uviděl tam plno hraček. Byly tam různé lopatky, koloběžky, válečky, formičky. Vedle si všiml, že je pískoviště a zvolal: „Ahá, tak na to ty formičky a lopatičky!“ Pak uviděl průlezky a řekl si, kolik toho ty děti mají.
Vydal se k průlezkám a asi hodinu si hrál. Poté si šel odpočinout pod pergolu. A najednou zemětřesení. Čeněk rychle vylezl z domečku a díval se, co se děje. Žádné zemětřesení, ale děti, co běžely pod pergolu. Po chvíli přišla paní učitelka a vysvětlila dětem pravidla chování. Děti se pak rozběhly na průlezky a pískoviště. Paní učitelka si sedla a vzdychla. V tu chvíli se ozval Čeněk: „Copak, copak?“ A paní učitelka si posteskla, že by potřebovala pomoct se 4. a 5. třídou, že hrozně zlobí. Čeněk se poté paní učitelky zeptal, co že je to ta škola. Paní učitelka mu to vysvětlila a Čeněk se jí zeptal, jestli by mohl pomoct on. Paní učitelka řekla: „Proč ne?“ A tak paní učitelce pomáhal víc než rok a velmi dobře. Pak se ho jednou paní učitelka zeptala, jestli by se mu líbilo, kdyby byl na logu školy a Čeněk souhlasil.
A tak se Čeněk dostal na logo naší školy.
Jiří Doskočil, 4. třída
